Zinek

Provádí se při dostatečném počtu vzorků, info na kl. 2157

AAS

Zinek je po železe druhým nejzastoupenějším stopovým prvkem v organismu. Závisí na něm více než 200 (některé publikace uvádějí i více než 300 enzymů), mezi které patří např. DNA/RNA polymerázy nebo karboanhydrázy.
Chemicky je iont zinku velice stabilní, takže nemá žádné redoxní vlastnosti, ale vystupuje jako dobrá Lewisova kyselina a je velice flexibilní ve vytváření koordinačních sloučenin.
Zdrojem zinku je převážně červené maso ze starších zvířat a ryby. Jeho absorpce ve střevě je závislá na ostatních látkách, které jsou přijímány společně s ním, takže pro zvýšení přísunu zinku se např. doporučuje vynechat chleba a tepelně upravovat cereálie.
Po vstřebání do portální krve putuje zinek do jater, kde je aktivně zabudováván do proteinů - zejména do albuminu a alpha2-makroglobulinu. V těle se pak deponuje v metabolicky aktivních tkáních jako jsou svaly, kosti a také erytrocyty a leukocyty.
Dostatečná suplementace zinkem je důležitá pro hojení ran, růst, správnou funkci imunitního systému a pro bariérovou funkci kůže. Zajímavá je úloha zinku ve spermatu, kde má antimikrobiální funkci a také podporuje vitalitu spermií. Stanovení zinku se doporučuje při vyšetřování mužské neplodnosti.
Zinek má také vliv na hormonální rovnováhu a to zejména u mužů - dostatek zinku je důležitý pro dostatečnou tvorbu testosteronu.
Atom zinku je také součástí molekuly inzulínu.

Klinicky jsou pozorovatelné spíše deficience. Často se může jednat o komplikace spojené s výživou nebo poruchou střevní absorpce např. při celiakii.
Zvýšená hodnota zinku se může objevit po operacích a traumatech. Vysoká koncentrace zinku se objevuje jako nemoc z povolání u exponovaných pracovníků.

Zdroje:
ZIMA, Tomáš, et al. Laboratorní diagnostika. Galén, 2007.
CONNELL, Emma. Tietz textbook of clinical chemistry and molecular diagnostics (5th edn). 2012.

Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.

sérum - 2 týdny

sérum - 1 rok

485 312 162 dokumentace