Vankomycin

Statim do 1 hod, Rutina do 8 hod. od přijetí vzorku

chemiluminiscenční imunoanalýza

Vankomycin je glykoprotein prvně izolovaný v 50. letech, který se v současnosti využívá především na léčbu nozokomiálních infekcí způsobených grampozitivními bakteriemi rezistentními na β laktamy (zejména pak na infekce způsobené bakterií Staphylococcus aureus).
Vankomycin zabraňuje bakteriím syntetizovat buněčnou stěnu a brání tím jejich množení. To také vede k tomu, že účinky vankomycinu se dostavují po delším čase než u jiných antibiotik. Vzhledem k tomu, že se z GIT vstřebává velice špatně, je jeho podání typicky intravenózní.
Vankomycin kvůli své toxicitě podléhá TDM (terapeutic drog monitoring). Jeho toxický účinek se projevuje zejména v ledvinách, nicméně jde o mírné nebo střední poškození, které je vratné. V rámci TDM se monitorují sérové koncentrace před podáním další dávky, přičemž se začíná bezprostředně před podáním 4. dávky.

Typicky se podávají takové dávky, aby byla koncentrace vankomycinu v séru před podáním další dávky 10 – 20 mg/l, přičemž toxické účinky vankomycinu se mohou začít projevovat již od 15 mg/l.
Konkrétní terapeutický protokol se odvíjí od MIC konkrétní bakterie.

Zdroje:
Donald P. Levine, Vancomycin: A History, Clinical Infectious Diseases, Volume 42, Issue Supplement_1, January 2006, Pages S5–S12, https://doi.org/10.1086/491709
ÁLVAREZ, Rocío, et al. Optimizing the clinical use of vancomycin. Antimicrobial agents and chemotherapy, 2016, 60.5: 2601-2609.
Příbalový leták Vankomycin (Abbott)
CONNELL, Emma. Tietz textbook of clinical chemistry and molecular diagnostics (5th edn). 2012.

Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.

sérum - 3 dny

sérum - 8 dní

sérum - 3 měsíce

485 312 162 dokumentace, 485 312 507 Statim

Při každém podání se důrazně doporučuje konzultace s klinickým farmakologem!

Referenční meze se vztahují k intermitentnímu podání.

Dosažení peaku: 60 min

Dosažení ustáleného stavu: 20 – 35 hodin

Poločas eliminace: 4 – 7 hodin