ALP izoenzymy

Izoenzymy ALP jsou separovány na agarózovém gelu dle rozdílnosti nábojů vznikajících glykosylací. Takto lze rozlišit:
Jaterní izoenzym 1
Jaterní izoenzym 2
Kostní izoenzym
Střevní izoenzym
Placentární izoenzym

Jaterní izoenzym 1: ↑ cholestáza, cirhóza, virová hepatitida, další biliární a hepatální patologické stavy, malignity s jaterními metastázami

Jaterní izoenzym 2: ↑ cholestáza, biliární onemocnění (cirhóza, virová hepatitida), malignity s jaterními metastázami

Kostní izoenzym: ↑ malignity karcinom prsu s jaterními a kostními metastázami, osteosarkom, lymfom, hyperparatyreóza, revmatické choroby, rachitis, Pagetova choroba, období růstu a předčasné puberty a období menopauzy (osteorezorpce)
↓ při poruše růstu dětí, deficit růstového hormonu

Střevní: ↑ jaterní cirhóza, diabetes, chronická renální porucha, odběr po jídle

Placentární: ↑ karcinom vaječníků, sarkomy, karcinom pankreatu a žaludku, fyziologické zvýšení v těhotenství a u kuřáků

Vyhodnocení probíhá kvatifikací procentuálního zastoupení izoenzymu a jeho aktivity (v µkat/l) vůči celkové aktivitě ALP.

Koncentrace střevního izoenzymu ALP stoupá po jídle, proto je doporučeno provádět odběr nalačno.

sérum - 7 dní

sérum - 2 měsíce

Obrázek: rozdělení ALP izoenzymů bez lektinu a s lektinem.

Lektin interaguje s kyselinou sialovou, kterou nejvíce obsahuje kostní izoenzym ALP. Za vhodných podmínek reakce je interakce lektinu s ostatními izoenzymy slabá a dochází ke kompletní precipitaci kostního izoenzymu ALP (viz stopa s lektinem).
Tímto způsobem lze na elektroforeogramu rozdělit frakce jaterního izoenzymu 1 a kostního izoenzymu ALP (případně i placentárního P1, pokud je přítomen), které bez lektinu migrují v jedné frakci.
Zdroj: Příbalový leták Sebia (upraveno)