Čeština
Pro optimální zobrazení webu je nutné aktualizovat Váš internetový prohlížeč.(Zavřít toto sdělení)
Čeština
Léčba pacientů s poraněním míchy
Spinální jednotka je vysoce specializované pracoviště, které se zaměřuje na pacienty po úrazech či onemocnění páteře s odpovídajícím neurologickým deficitem. Skladba pacientů je různorodá. Jsou tu pacienti s traumatickým poraněním páteře, zejména po auto/moto nehodách, skocích či pádech z výšek aj. Dále jsou tu pacienti s netraumatickým poraněním páteře, způsobené různým tipem onemocnění jako je degenerativní, onkologické, infekční a další . Pečujeme zde o pacienty v postakutní fázi poranění míchy. Na oddělení probíhá specializovaná rehabilitace, kde pacienti nabírají zpět své ztracené dovednosti a kondici. Dále zde probíhá i léčba sekundárních komplikací u těchto pacientů jako jsou: dekubity, infekce močových cest, dekondice, zvýšená spasticita atd.
K dispozici zde máme 15 monitorovaných lůžek, z toho 6 lůžek s možností centrální monitorace. Oddělení je vybaveno kvalitními polohovatelnými lůžky a disponujeme zde i kvalitními antidekubitálními pomůckami. Součástí oddělení je pracovna primáře, kancelář staniční sestry, sesterna, malá a velká tělocvična, bezbariérové WC a sprchový kout, koupelna, jídelna a kuchyňka. Spolupráce lékařského personálu, ošetřovatelského personálu a týmu fyzioterapeutů a ergoterapeutů, vytváří multioborovou spolupráci, která přináší novou naději do životních osudů pacientů hospitalizovaných na našem oddělení.
Neméně důležitou osobou je specializovaný psycholog, který pomáhá pacientům vyrovnat se, se změnou životní situace po stránce psychické. Dále dokáže pomoci a v oblasti sociální či administrativní. Po stránce praktické je pro pacienty nápomocen instruktor soběstačnosti, který pacientům radí, jak se pohybovat na vozíku a pomáhá jim s nástrahami všedního života.
Naše nemocnice je první nemocnicí v Česku a čtvrtou v Evropě, která ZÍSKALA STATUT EVROPSKÉHO CENTRA EXCELENCE SPINÁLNÍ CHIRURGIE, který uděluje spole...
Starší aktuality| Telefon - pro podávání informací (všední dny 7:15 - 7:45): | +420 485 313 252 |
| Telefon - pro objednání do SJ poradny, komunikace s pacienty: | +420 778 421 359 |
| E-mail: | spinalka@nemlib.cz |
| https://www.facebook.com/spinalkaliberec |
Spinální poradna slouží k pravidelným kontrolám pro pacienty s míšní lézí. Dále, zde probíhají mimořádné kontroly u pacientů, u nichž se objevily zdravotní komplikace. Při kontrole v poradně je přítomen spinální lékař, ergoterapeut, fyzioterapeut a případně urolog. Tím se zaručí komplexní vyšetření pacienta a jeho kontrola. Do poradny se pacienti předem objednávají na telefonním čísle 778 421 359 ve všední dny mezi 9:00 – 11:00 nebo pomocí emailu spinalka@nemlib.cz.
Rehabilitace je významnou složkou multidisciplinárního týmu na spinální jednotce. Díky spinálnímu programu v ČR je umožněno pacientům využít rehabilitačního programu v maximální možné míře. Pacient má rehabilitační plán rozložen do celého dne. Cílem je aktivizovat pacienta do maximální možné soběstačnosti v mezích jeho spinálního poranění a připravit ho na další etapu návazné péče v rehabilitačním ústavu, kde pokračuje v intenzivním cvičení k navrácení porušených funkcí. Spinální jednotka přijímá pacienty jak v akutní, tak i v chronické fázi. V chronické fázi řešíme možné komplikace spojené s míšním poraněním – zejména proleženiny, osifikace, bolestivé stavy, chronické přetížení, dekondice apod. Pomáháme pacientům s výběrem správného vozíku a kontrolujeme správný sed ve vozíku.
Náš tým se skládá z 5 fyzioterapeutů, 2 ergoterapeutů, 1 sanitáře a 1 instruktora soběstačnosti. Cvičení s fyzioterapeutem probíhá 2x denně a je zaměřeno především na včasnou aktivaci hybného systému, dechového systému a vertikalizaci. Ergoterapeut cvičí s pacientem 1 až 2x denně nácviky mobility na lůžku, přesuny do vozíku, sebesycení, soběstačnost oblékání a osobní hygienu. Našim cílem je také pacienta seznamovat s principy a riziky pohybu v interiéru a exteriéru.
Fyzioterapeuté a ergoterapeuté si pravidelně a průběžně doplňují své vzdělání v oblasti problematiky míšního poranění a setkávají se i s ostatními kolegy z jiných spinálních jednotek a následných ambulantních center – např. Paraple, CZEPA.
Rehabilitace vychází z metodik: LTV na neurofyziologickém podkladě – Vojtova metoda, Bobath koncept, ACT, metoda Brunkow, senzomotorická stimulace, spirální dynamika, dále mobilizace a měkké techniky, kinesiotaping atd.
Jsme vybaveni stěžejními pomůckami na vertikalizaci – vertikalizační stůl, chodítka, přístroje na cvičení – motomed, Redcord systém, motodlahy a dalšími primárními pomůckami – overball, gymball, gumy, therabandy, činky apod. Dále nabízíme pacientům elektroléčbu a vodoléčbu.
Vedle toho jsou naši ergoterapeuté a fyzioterapeuté schopni poradit a doporučit vhodné úpravy bydlení a pomoci s výběrem vhodných kompenzačních pomůcek.
primář spinální jednotky
zástupkyně primáře spinální jednotky
staniční sestra spinální jednotky
staniční fyzioterapeutka pro chirurgii, traumatologii, dětské oddělení a spinální jednotku
Nabourali jsme do betonového mostku u příkopu. Našli nás až za 5 hodin.
Věk v době úrazu: 18
Příčina úrazu: motonehoda
Kdy: 5.7. 2016
Konečná dg.: fr. Th 5/Th6, anestezie od Th5
Pocházím z obce Svijany, kde jsem vyrůstal společně se svým bratrem a rodiči. Navštěvoval jsem základní školu v Turnově a poté chodil na Střední odborné učiliště strojírenské Škoda AUTO v Mladé Boleslavi, kde jsem studoval tříletý obor automechanik. V současné době si zde dodělávám nástavbové studium v oboru Provozní technika. Již v šesti letech jsem se začal věnovat požárnímu sportu a vydržel u něj až do patnácti let. Navštěvoval jsem také pravidelně motoristické campy, kde se závodilo v nejrůznějších aktivitách, jako jsou závody na motokárách, motorkách, čtyřkolkách, navigaci závodních vozů apod. Zde jsem se pravidelně umisťoval mezi nejlepšími. Právě díky lásce k motorsportu, jsem však později přešel k motokrosu, kterému jsem se věnoval závodně. Mimo to jsem rád jezdil rekreačně na kole a běhal.
5. července 2016 se mi však život zásadně změnil. Jel jsem jako spolujezdec se svým kamarádem na motocyklu, ten však nezvládl řízení a sjel z vozovky, kde narazil do betonového mostku u příkopu. Jeli jsme ve vysoké rychlosti a vyletěli jsme ze zatáčky. Nabourali jsme kolem 2 hod ráno, a až v 7 hod nám někdo zavolal sanitku. Poté jsem byl s vážnými poraněními letecky transportován do Liberecké Krajské nemocnice. Po dvou týdnech si matně pamatuji, že jsem ležel na Aru, měl jsem tracheostomii, vyživovací sondu. Pamatuji si odsávání a že jsem ťukal do tabulky s písmeny. Pamatuji si ještě, že jsem tam se sestřičkami hrál karty, jedné jsem i říkal, že je anděl. Nechtěl jsem tam jíst jejich (nemocniční) jídlo, protože mě bolelo polykat, kvůli tracheostomii. Na Aru jsem ležel měsíc. Po stabilizování základních životních funkcí jsem byl přeložen na spinální jednotku, kde jsem byl následující čtyři měsíce.
Po základních testech od rehabilitačních pracovníků, mě začali pomalu posazovat v posteli, kde jsem ale hodně kolaboval. Po nějakém čase jsem začal chodit do vozíku a začal trénovat vše od znovu. Ať už přesuny z postele na vozík, nebo z vozíku na WC, do sprchy, oblékání. Dál jsem se učil s ergoterapeutkou přejíždět obrubník, jízdu v terénu, jízdu na vozíku po zadních. Dále jsme se při cvičení zaměřovali na stabilitu trupu. Během hospitalizace jsem se naučil i samostatnosti v hygieně a cévkování (tzv. ČIAK). Moje další zastávka po Spinální jednotce byla Rehabilitační centrum Kladruby. Zde jsem strávil další čtyři měsíce plné rehabilitace. Zkusil jsem si zaplavat v bazénu, jezdil jsem do fitness, kde jsem dál pracoval na své kondici nebo jsem tady zkoušel různé sportovní aktivity na vozíku. Např. střelba z luku, házená, basketbal, florbal.
Poté jsem se vrátil domů, kde nebyl byt přizpůsoben pro vozíčkáře, takže jsem bydlel v 1. patře u rodičů, spal jsem na gauči v obýváku a dostal jsem se sám jen do koupelny. Až po třech měsících jsem měl upravený svůj byt. Pořídil jsem si automobil, který jsem si nechal upravit na ruční ovládání. Jsem tedy plně samostatný a mohu tak zvládat každodenní aktivity, jako je dojíždění do školy, na trénink nebo rehabilitaci, sám. Dojíždím tedy 2x týdně do Pardubic na trénink basketbalu a účastním se zápasů. Stále se také účastním mnoha sportovních akcí, ať už pro zdravé, tak handikepované. Navštívil jsem např. Kladrubské hry 2017, kde jsem celý týden aktivně soutěžil v jednom z týmů. Dál jsem jel 5 kilometrový závod Běh pro Paraple, kdy jsem tuto trať absolvoval na vozíku v čase 28:00 minut. A sportu bych se chtěl aktivně věnovat i nadále. Do budoucna plánuji dodělat školu, hrát basketbal a pořídit si hand bike. Byl by to pro mne další způsob, jak se volně pohybovat a mohl bych tak začít znovu cestovat. Dostal bych se i na místa, která jsou pro mne nyní nedosažitelná na vozíku nebo autem. Hand bike by také podstatně přispěl ke zlepšení mé fyzické kondice.
