Čeština
Pro optimální zobrazení webu je nutné aktualizovat Váš internetový prohlížeč.(Zavřít toto sdělení)
Čeština
Léčba pacientů s poraněním míchy
Spinální jednotka je vysoce specializované pracoviště, které se zaměřuje na pacienty po úrazech či s onemocněním páteře s odpovídajícím neurologickým deficitem. Skladba pacientů je různorodá. Jsou zde pacienti s poraněním páteře, zejména po auto/moto nehodách, skocích či pádech z výšek aj. Dále jsou tu pacienti s neúrazovým poškozením míchy, jako jsou např. degenerativní, onkologické, infekční.
Řadíme se mezi oddělení poskytující postakutní pěči, do které spadá např. specializovaná rehabilitace, kdy pacienti nabírají zpět své ztracené dovednosti a kondici. Dále zde probíhá i léčba sekundárních komplikací u těchto pacientů jako jsou: dekubity, infekce močových cest, dekondice, zvýšená spasticita atd.
K dispozici zde máme 15 monitorovaných lůžek, z toho 6 lůžek s možností centrální monitorace. Oddělení je vybaveno kvalitními polohovatelnými lůžky a disponujeme zde i kvalitními antidekubitálními pomůckami. Součástí oddělení je pracovna primáře, kancelář staniční sestry, sesterna, malá a velká tělocvična, bezbariérové WC a sprchový kout, koupelna, jídelna a kuchyňka.
Díky multioborové spolupráci lékařského týmu, ošetřovatelského personálu a rehabilitačního týmu složeného z fyzioterapeutů a ergoterapeutů, jsme schopni poskytnout pacientovi takovou péči a dostatek informací, které mu mohou pomoci lépe zvládnout jeho novou životní situaci.
Neméně důležitou osobou je specializovaný psycholog, který pomáhá pacientům vyrovnat se, se změnou životní situace po stránce psychické. Dále dokáže pomoci a v oblasti sociální či administrativní. Po stránce praktické je pacientům nápomocen instruktor soběstačnosti, který jim radí, jak se pohybovat na vozíku a pomáhá s nástrahami všedního života.
Ve čtvrtek 18. ledna se na Technické univerzitě v Liberci konal tzv. Innovation Camp, první větší akce naplánovaná v rámci mezinárodního projektu #Hea...
Starší aktualityNávštěvy pacientů povoleny. Stále platí navštěvovat rodinné příslušníky pouze pokud jste zcela zdrávi. Čas návštěv je od 14,00 do 17,00.
Děkujeme, kolektiv SJ Liberec
| Telefon sesterna - překlady P/K z jiného zdravotnického zařízení a podávání informací rodinným příslušníkům (všední dny 7:30 - 7:45): | +420 485 313 252 |
| Telefon oddělení - pro objednání do SJ poradny, komunikace s pacienty: | +420 778 421 359 |
| E-mail: | spinalka@nemlib.cz |
| https://www.facebook.com/spinalkaliberec |
Spinální poradna slouží k pravidelným kontrolám pro pacienty s míšní lézí. Dále, zde probíhají mimořádné kontroly u pacientů, u nichž se objevily zdravotní komplikace. Při kontrole v poradně je přítomen spinální lékař, ergoterapeut, fyzioterapeut a případně urolog. Tím se zaručí komplexní vyšetření pacienta a jeho kontrola.
Do poradny se pacienti předem objednávají na telefonním čísle 778 421 359 ve všední dny mezi 9:00 – 11:00 nebo pomocí emailu spinalka@nemlib.cz.
Nově se lze objednat online na stránce
https://mex.nemlib.cz/Priv/Reservations/SelectDate?Type=001&Spec=&PracovId=761&UzvId=&PristkxId=&KodRozvrhu=270&LoadNames=true
Aktuální volné termíny:
Rehabilitace je významnou složkou multidisciplinárního týmu na spinální jednotce. Díky spinálnímu programu v ČR je pacientům umožněno využít rehabilitačního programu v maximální možné míře. Pacient má rehabilitační plán rozložen do celého dne. Cílem je aktivizovat pacienta do maximální možné soběstačnosti v mezích jeho spinálního poranění a připravit ho na další etapu návazné péče v rehabilitačním ústavu, kde pokračuje v intenzivním cvičení k navrácení porušených funkcí. Spinální jednotka přijímá pacienty jak v akutní, tak i v chronické fázi. V chronické fázi řešíme možné komplikace spojené s míšním poraněním – zejména proleženiny, osifikace, bolestivé stavy, chronické přetížení, dekondice apod. Pomáháme pacientům s výběrem správného vozíku a kontrolujeme správný sed ve vozíku, případně doporučíme specializované prodejce a centra.
Náš tým se skládá z 5 fyzioterapeutů, 2 ergoterapeutů, sanitáře a instruktora soběstačnosti. Cvičení s fyzioterapeutem probíhá 2x denně a je zaměřeno především na včasnou aktivaci pohybového a dechového systému a vertikalizaci. Ergoterapeut cvičí s pacientem 1 až 2x denně nácvik mobility na lůžku, přesuny do vozíku, sebesycení, soběstačnost v oblékání a osobní hygieně. Našim cílem je také pacienta seznamovat s principy a riziky pohybu v interiéru i exteriéru.
Fyzioterapeuté a ergoterapeuté si pravidelně a průběžně doplňují své vzdělání v oblasti problematiky míšního poranění a setkávají se i s ostatními kolegy z jiných spinálních jednotek a následných ambulantních center – např. Paraple, CZEPA.
Rehabilitace vychází z metodik: LTV na neurofyziologickém podkladě – Vojtova metoda, Bobath koncept, ACT, metoda Brunkow, senzomotorická stimulace, spirální dynamika, dále mobilizace a měkké techniky, kinesiotaping atd.
Jsme vybaveni stěžejními pomůckami na vertikalizaci jako vertikalizační stůl, chodítka, přístroje na cvičení – motomed, Redcord systém, motodlahy a dalšími primárními pomůckami např. overball, gymball, gumy, therabandy a činky. Dále nabízíme pacientům elektroléčbu a vodoléčbu.
Vedle toho jsou naši ergoterapeuté a fyzioterapeuté schopni poradit a doporučit vhodné úpravy bydlení a pomoci s výběrem vhodných kompenzačních pomůcek.
přednosta Traumatologicko-ortopedického centra, primář spinální jednotky
zástupkyně primáře spinální jednotky
staniční sestra spinální jednotky
staniční fyzioterapeutka pro chirurgii, traumatologii, dětské oddělení a spinální jednotku
Nabourali jsme do betonového mostku u příkopu. Našli nás až za 5 hodin.
Věk v době úrazu: 18
Příčina úrazu: motonehoda
Kdy: 5.7. 2016
Konečná dg.: fr. Th 5/Th6, anestezie od Th5
Pocházím z obce Svijany, kde jsem vyrůstal společně se svým bratrem a rodiči. Navštěvoval jsem základní školu v Turnově a poté chodil na Střední odborné učiliště strojírenské Škoda AUTO v Mladé Boleslavi, kde jsem studoval tříletý obor automechanik. V současné době si zde dodělávám nástavbové studium v oboru Provozní technika. Již v šesti letech jsem se začal věnovat požárnímu sportu a vydržel u něj až do patnácti let. Navštěvoval jsem také pravidelně motoristické campy, kde se závodilo v nejrůznějších aktivitách, jako jsou závody na motokárách, motorkách, čtyřkolkách, navigaci závodních vozů apod. Zde jsem se pravidelně umisťoval mezi nejlepšími. Právě díky lásce k motorsportu, jsem však později přešel k motokrosu, kterému jsem se věnoval závodně. Mimo to jsem rád jezdil rekreačně na kole a běhal.
5. července 2016 se mi však život zásadně změnil. Jel jsem jako spolujezdec se svým kamarádem na motocyklu, ten však nezvládl řízení a sjel z vozovky, kde narazil do betonového mostku u příkopu. Jeli jsme ve vysoké rychlosti a vyletěli jsme ze zatáčky. Nabourali jsme kolem 2 hod ráno, a až v 7 hod nám někdo zavolal sanitku. Poté jsem byl s vážnými poraněními letecky transportován do Liberecké Krajské nemocnice. Po dvou týdnech si matně pamatuji, že jsem ležel na Aru, měl jsem tracheostomii, vyživovací sondu. Pamatuji si odsávání a že jsem ťukal do tabulky s písmeny. Pamatuji si ještě, že jsem tam se sestřičkami hrál karty, jedné jsem i říkal, že je anděl. Nechtěl jsem tam jíst jejich (nemocniční) jídlo, protože mě bolelo polykat, kvůli tracheostomii. Na Aru jsem ležel měsíc. Po stabilizování základních životních funkcí jsem byl přeložen na spinální jednotku, kde jsem byl následující čtyři měsíce.
Po základních testech od rehabilitačních pracovníků, mě začali pomalu posazovat v posteli, kde jsem ale hodně kolaboval. Po nějakém čase jsem začal chodit do vozíku a začal trénovat vše od znovu. Ať už přesuny z postele na vozík, nebo z vozíku na WC, do sprchy, oblékání. Dál jsem se učil s ergoterapeutkou přejíždět obrubník, jízdu v terénu, jízdu na vozíku po zadních. Dále jsme se při cvičení zaměřovali na stabilitu trupu. Během hospitalizace jsem se naučil i samostatnosti v hygieně a cévkování (tzv. ČIAK). Moje další zastávka po Spinální jednotce byla Rehabilitační centrum Kladruby. Zde jsem strávil další čtyři měsíce plné rehabilitace. Zkusil jsem si zaplavat v bazénu, jezdil jsem do fitness, kde jsem dál pracoval na své kondici nebo jsem tady zkoušel různé sportovní aktivity na vozíku. Např. střelba z luku, házená, basketbal, florbal.
Poté jsem se vrátil domů, kde nebyl byt přizpůsoben pro vozíčkáře, takže jsem bydlel v 1. patře u rodičů, spal jsem na gauči v obýváku a dostal jsem se sám jen do koupelny. Až po třech měsících jsem měl upravený svůj byt. Pořídil jsem si automobil, který jsem si nechal upravit na ruční ovládání. Jsem tedy plně samostatný a mohu tak zvládat každodenní aktivity, jako je dojíždění do školy, na trénink nebo rehabilitaci, sám. Dojíždím tedy 2x týdně do Pardubic na trénink basketbalu a účastním se zápasů. Stále se také účastním mnoha sportovních akcí, ať už pro zdravé, tak handikepované. Navštívil jsem např. Kladrubské hry 2017, kde jsem celý týden aktivně soutěžil v jednom z týmů. Dál jsem jel 5 kilometrový závod Běh pro Paraple, kdy jsem tuto trať absolvoval na vozíku v čase 28:00 minut. A sportu bych se chtěl aktivně věnovat i nadále. Do budoucna plánuji dodělat školu, hrát basketbal a pořídit si hand bike. Byl by to pro mne další způsob, jak se volně pohybovat a mohl bych tak začít znovu cestovat. Dostal bych se i na místa, která jsou pro mne nyní nedosažitelná na vozíku nebo autem. Hand bike by také podstatně přispěl ke zlepšení mé fyzické kondice.
Věk v době úrazu: 27
Příčina úrazu: skok do vody
Kdy: 12.6. 2010
Konečná dg.: fr. C5
Jmenuji se Martin Bolek.
Před úrazem jsem pracoval v různých odvětvích gastronomie a to i v zahraničí, převážně jako číšník. Ve
volném čase jsem se rekreačně věnoval sportům jako je fotbal, kolo a v zimě lyžování. Rád jsem trávil čas
s dobrou knihou, posezením s přáteli a zmínit musím také sledování sportovních utkání jako je fotbal, hokej a
ragby, ať už na stadiónu, nebo v televizi.
Též jsem rád jezdil do přírody, pod stan, nebo jen tak pod širák.
Jeden takový výlet se mi v roce 2010 stal osudným. Se dvěma kamarády jsme zakončili naše několikahodinové putování na Kokořínsku u Máchova jezera. Tam jsem neuváženě skočil do mělké vody a zlomil si pátý krční obratel, jehož úlomky
mi poškodily míchu.
Diagnóza byla neúprosná – tetraplegie a vědomí, že už se nikdy nepostavím na nohy a nebudu moci ani
plnohodnotně používat ruce.
Taková věc vám logicky obrátí život vzhůru nohama. Mě ale vždy hnala vůle a touha po svobodě a tak
jsem se upínal hlavně k tomu, abych se co nejvíce osamostatnil.
Nechtěl jsem být nikomu na obtíž a ani se příliš spoléhat na pomoc ostatních. Dlužno dodat, že ze začátku mi hodně pomáhala tehdejší přítelkyně,
ale po několika letech se naše cesty rozešly a pro mne to byl impuls se pořádně snažit, abych mohl fungovat nezávisle.
Nepovedlo se mi to stoprocentně, ale mám zařízenou perfektní službu terénní asistence a mohu tak žít
samostatně.
Pracovně jsem se nemohl uplatnit ve svém oboru, absolvoval jsem tedy různé vzdělávací programy a
rekvalifikační kurzy, zejména pro práci v IT a poté si v tomto odvětví přivydělával k invalidnímu
důchodu.
V současné době pracuji už pátým rokem v Krajské nemocnici v Liberci na Spinální jednotce jako instruktor
soběstačnosti. Mým úkolem je spolu s kolegyněmi z ergoterapie pomoci pacientům sžít se s nově nastalou
situací v podobě tréninků každodenních aktivit, kde se snažím uplatnit a předávat nabyté zkušenosti s
životem na vozíku. Dále se věnuji skupinovému i individuálnímu cvičení a posilování, poradenství v
oblasti zdravotní a sociální a dalším tématům jako je např. sexualita po poškození míchy.
Ve volném čase rád cvičím, trénuji stolní tenis i relaxuji u knih a hudby, nebo pobytem v přírodě.
