Stabilizační výkony bederní páteře jsou středně velké až velké operace. Historicky byla jejich metodika navržena a později rozvíjena především vybranými ortopedickými pracovišti. Potřeba řádného uvolnění nervových struktur často vyžaduje citlivý a šetrný přístup, který k těmto operacím přivedl také neurochirurgy. V rámci ČR se (v souladu s celosvětovým trendem) podílíme na rozvoji specializovaného oboru spondylochirurgie, který zahrnuje kompletní operativu páteře, Při ní se rozdílné role ortopeda a neurochirurga smazává a jsou nahrazeny komplexní a specializovanou pozicí páteřního chirurga (spondylochirurga).
Náš tým má s problematikou instabilit různého původu rozsáhlé zkušenosti. Stabilizační operace jsou jedním z našich nosných programů, v rámci ktrerého školíme řadu našich i zahraničních kolegů a organizujeme mezinárodní setkání na toto téma. Důkazem našeho zájmu o problematiku a vysoké úrovně péče o naše pacienty je také monografie na toto téma, kterou jsme v r. 2007 vydali ve spolupráci s kolegy z ortopedické kliniky Masarykovy univerzity v Brně.
Za úhelný kámen léčby považujeme kvalitní indikační a předoperační rozvahu. Do hry zde vstupuje spousta biomechanických vlivů, a proto situaci hodnotíme celkově nejen z prostých snímků a MRI vyšetření, ale doplňujeme i snímky dynamické (v předklonu a záklonu) a zejména snímky tzv. celotělové, které nám pomáhají dosáhnout korekce těžiště pacienta. Individuální zhodnocení lokálních a globálních parametrů je nezbytné pro dosažení dlouhodobé úspěšnosti léčby.
Pro vlastní provedení operačního výkonu lze v ČR zvolit poměrně velké množství implantátů, materiálů a samotný operační výkon lze provést různými způsoby. Péči na našem pracovišti vyhledávají především pacienti, kteří mají známky útlaku nervových struktur. U velké většiny z nich je potřebná dekomprese nervových struktur a tím je vymezena i operační technika, která pak představuje rozsáhlejší, „otevřený“ výkon.
V rámci předoperačního vyšetření je třeba posoudit fyzické rezervy pacienta a připravit jej tak, aby zvládnul delší výkon s možností větší ztráty krve. Jelikož jsou implantovány šrouby a meziobratlové implantáty, je třeba eliminovat všechny zánětlivé procesy v těle – zejména močové infekce či záněty zubů, kdy s operací vyčkáváme minimálně 14 dní od ukončení léčby antibiotiky.
Samotný zákrok se provádí v celkové anestezii. Před operací se nesmí jíst, pít a kouřit, obecně tento zákaz platí od půlnoci do rána. Před operací pacienti vykonají tělesné potřeby, umyjí se speciálním antibakteriálním mýdlem, na dolní končetiny dostávají punčochy, které brání vytvoření krevních sraženin v žilách.
Pacienti jsou odvezeni na sál, přeloženi na sálový vozík a po podání předoperačních léků jsou transportováni na operační sál. Anesteziolog pacienta uspí, následně je pacient uveden do operační polohy na břicho, přičemž je v oblasti beder a hrudníku podložen měkkými válci. Obličej je opřen o gelovou podložku. Provede se rentgenové zacílení segmentů, které budou operovány, označí se místo řezu a celá oblast se důkladně desinfikuje. Následuje zakrytí celého pacienta sterilními rouškami.
Standardní operace s dekompresí nervových struktur začíná středočárovým řezem a odhalením kostěných struktur bederní páteře v rozsahu, který umožňuje provedení výkonu. U naprosté většiny výkonů dnes používáme navigaci s využitím pojízdného sálového CT přístroje, proto je v této fázi operace provedeno CT vyšetření přímo v operační poloze, které ihned využíváme pro přesné zacílení a zavedení všech šroubů. Následuje snesení obratlového oblouku (oblouků), čímž jsou odhaleny nervové struktury (tzv. durální vak a nervové kořeny). Další resekci v různém rozsahu je dosaženo jejich plnému uvolnění a operace pokračuje resekcí meziobratlového disku. Chrupavčité hmoty meziobratlové ploténky jsou v co největší míře odstraněny a do vniklého prostoru zavádíme implantát stabilizující přední páteřní segment (PLIF, TLIF atd.). Zavedené šrouby nyní propojeme tyčemi, upravujeme finální úhlové postavení obratlů a celou konstrukci zafixujeme ve finální poloze. Závěrem jsou pečlivě ošetřeny veškeré zdroje krvácení, zakládáme drenáž (hadičku), které bude v následující 24-48 hodinách z rány odvádět zbytky krve a tkáňového moku a ránu zavíráme po anatomických vrstvách. K sutuře kůže stále častěji využíváme vstřebatelný intradermální steh a povrch kůže ošetřujeme tkáňovým lepidlem, čímž výrazně usnadňujeme ošetřovatelskou péči o ránu a hygienu pacientů (rána je omyvatelná). Uvedená postup také přináší lepší kosmetické výsledky, avšak není jen možné použít vždy.
Pacienti po stabilizačních výkonech jsou přes noc sledováni na JIP neurooborů a následující den přeloženi zpět na standardní oddělení, přičemž jsou cestou provedeny kontrolní RTG snímky. Následuje rehabilitace a chůze s dopomocí, finálně pak samostatný pohyb. Na oddělení rehabilitace probíhá instruktáž pro domácí cvičení a režimová opatření. Propuštění do domácího ošetření probíhá typicky 4-7. den po operaci, přičemž pacienti jsou typicky schopni chůze na kratší vzdálenosti jsou schopni samostatné sebeobsluhy. V případě sutury kůže vstřebatelným vláknem a lepidlem odpadají převazy a návštěvy k extrakci stehů. Vrstvička lepidla se spontánně odloučí cca 2-3 týdny po operaci, kdy je rána již zhojena. Při klasické sutuře je extrakce stehů plánována na 12-14. den po operaci, v určitých případech i v delším časovém horizontu.
