 |
|
|
|
HistorieHistorický vývoj v letech 1848-1948Město Liberec, dřívějším názvem Reichenberg, představovalo významné centrum českých zemí na severní hranici se Saskem. Tomu odpovídal i rozkvět zdravotní péče o zdejší obyvatelstvo české i německé národnosti. Staré interníoddělení - dokončení Prvního dubnového dne 1848 byla dána do provozu Štěpánská nemocnice na tzv. Skřivánčím poli při cestě do Harcova, která vznikla jako pátý městský ústav tohoto typu v Čechách. Měla jen dvě oddělení - chirurgické a interní - a vydržována byla z různých nadací, fondů a sbírek. Lékařskou službu konali až do roku 1859 bezplatně liberečtí lékaři a ranhojiči, o nemocné pečovaly čtyři sestry řádu sv. Karla Boromejského. Teprve roku 1859 získala právo veřejnosti (tzn., že dostávala státní podporu, ale musela plnit některé obecně prospěšné služby) a od té doby sloužila nejen obyvatelům města, ale celého okresu. Vchod byl umístěn do dnešní Kristiánovy ulice. V suterénu byla kuchyně, prádelna, sklady, lednice a sklepy, v přízemí ambulance, návštěvní místnost a byt domovníka. Umístěno zde bylo chirurgické oddělení se 16 lůžky ve čtyřech pokojích. V prvním patře byla ústavní kaple a Staré interníodděleníšest pokojů po šesti lůžkách. Ve druhém patře byly malé pokoje (mansardy), určené pro případné rozšíření nemocnice. Zahrada okolo budovy sloužila k procházkám pacientů i k pěstování zeleniny pro ústavní kuchyň. Zařízení pokojů bylo velmi prosté: dřevěná hnědá lůžka se sklopnou podložkou pro podhlavník, na lůžku slamník nebo matrace a podhlavník. Na přikrytí se používaly dvě vlněné deky podložené prostěradlem. K inventáři pokoje patřila dále litinová kamna, stůl, židle a noční stolky společné pro dvě lůžka. Poplatek za léčbu pacientů závisel na počtu pacientů na pokoji a na vybavení pokoje. V první třídě byl poplatek 1 zlatka denně, ve druhé třídě 40 krejcarů a ve třetí třídě 20 krejcarů. V čele nemocnice bylo představenstvo, které nemocnici spravovalo podle stanov. Pacienti platili za léčbu předem, za chudé platila jejich domovská obec. Další příjmy nemocnice získávala z úroků fondů a nadací, z výnosů různých zábav a také z poplatků za použití pohřebního vozu. Stavba chirurgie Stará nemocnice brzy nestačila, a proto byla roku 1874 rozšířena o přístavbu podél dnešní Husovy třídy. Další pavilony se přistavovaly v letech 1882, 1885-86, 1894. Roku 1900 byla postavena správní budova, jež sloužila k ubytování ošetřovatelskému personálu. Postupně se zřizovala nová oddělení různých oborů: roku 1884 oční, 1885 gynekologické, 1889 chirurgické, 1894 kožní, pohlavní a infekční. Roku 1900 měla nemocnice již 310 lůžek a patřila k největším v zemi. Personál tvořilo osm lékařů, jeden prosektor, dvacet ošetřovatelek, jeden vrátný, osm sluhů, sedmnáct služek a tři správní úředníci. V tomto roce bylo v nemocnici ošetřeno 3100 nemocných a provedlo se 1 401 operačních zákroků. Správa nemocnice i její účetnictví byly přímo podřízeny představenstvu města Liberce. Vnitřní zařízení ústavu se postupně zlepšovalo; došlo například k instalaci ústředního topení, plynového osvětlení, elektrických Stavba chirurgiesignálních zvonků, propojení jednotlivých budov telefonem. Zřízena byla bakteriologická laboratoř, pracoviště rentgenu, parní prádelna, byla modernizována sociální zařízení. Nakupovány různé přístroje, např. pro oční oddělení byl pořízen silný magnet na odstraňování kovových těles z oka. Stále probíhala další výstavba a modernizace - přistaveny dva nové pavilony: roku 1913 plicní se 76 lůžky a roku 1915 infekční s 24 lůžky. Byt ředitele nemocnice byl roku 1912 změněn na porodnici s 11 lůžky. Téhož roku vyjel do libereckých ulic první sanitní automobil. Kromě této nemocnice byla v Liberci ještě krátkou dobu nemocnice finanční stráže s několika lůžky a větší nemocnice vojenská, která měla 63 lůžek (budova dnešní základní školy v Lesní ulici). V té době zde existovala dvě soukromá sanatoria, v nichž se léčily především ženy ze zámožných kruhů. Dlouhodobě a nevyléčitelně nemocní pacienti byli od roku 1894 umísťováni do chorobince v Pastýřské ulici, který měl 30 lůžek. Roku 1899 byl otevřen starobinec pro 150 osob v dnešní Zeyerově ulici. Stavba chirurgieSirotčinec o kapacitě 300 lůžek vznikl v ulici U sirotčince rok předtím. Významnou událostí celostátního významu bylo otevření ortopedického ústavu v budově hotelu Pošta roku 1903. Ústav byl později přestěhován do uvolněného chorobince v Pastýřské ulici a v roce 1914 se opět stěhoval do nové budovy v Lužické ulici (dnešní Jedličkův ústav). K nemocničním pavilonům postaveným těsně před druhou světovou válkou patří budova porodnice, uvedená do provozu roku 1937, a objekt chirurgie, kde byl zahájen provoz roku 1938. Následovala adaptace budovy internátu bývalé Charity a dokončovaly se plány na přestavbu budovy pro kožní oddělení na Husově třídě. První pacienti zde začali být léčeni až po druhé světové válce v květnu 1949. V roce 1946 bylo dosaženo v liberecké nemocnici kapacity 719 lůžek a bylo zde přijato celkem 12 466 pacientů. V roce 1947 v nemocnici pracovalo 286 zaměstnanců, z toho 28 lékařů, 95 ošetřovatelek, 1 drogista a lékárník. Průměrný náklad na nemocného byl v uvedeném roce 125,95 Kčs na den, zatímco příjem byl pouze 88,20 Kčs. Historický vývoj v letech 1948-1989V roce 1948 začalo pracovat oddělení patologické anatomie. Současně bylo také zřízeno 12 lůžek nového stomatochirurgického oddělení. V adaptovaném prostoru vily v Arbesově ulici se otevřelo oddělení ušní - nosní - krční. Od roku 1952 byl po územní reorganizaci státu zřízen v Liberci Krajský ústav národního zdraví, který organizačně sdružoval prakticky veškerá zdravotnická zařízení v tehdejším Libereckém kraji. V roce 1952 byl v Liberci zahájen provoz Hygienické a epidemiologické služby. Další rozvoj liberecké nemocnice pokračoval otevřením transfúzní stanice a kojeneckého oddělení. V roce 1955 zahájilo svou činnost oddělení neurologie s 35 lůžky, urologie s 25 lůžky, psychiatrie s 30 lůžky a současně byl zřízen samostatný objekt revmatologie v Riegrově ulici. Objekt Kláštera sv. Voršilek byl v roce 1956 adaptován na polikliniku pro dospělé pacienty a v budově bývalé Obchodní a živnostenské komory na Masarykově třídě byla otevřena v roce 1959 poliklinika pro dětské pacienty. Jako první v republice zde v roce 1963 uvedli do provozu dílnu oční optiky. Ve vile čp. 775-I v Arbesově ulici zahájilo provoz oddělení nukleární medicíny, ve vedlejší vile čp. 805-I oddělení klinické mikrobiologie a třetí vilu čp. 747-I zabralo ředitelství. Byla zřízena centrální sterilizace, postavena nová vrátnice, vybudována ústřední prádelna a zmodernizována kuchyně v hospodářském pavilonu. Kritická situace nastala v roce 1970, kdy musela být uzavřena stará interna pro akutní havarijní stav způsobený jarní sněhovou kalamitou. Celý objekt bylo nutné vyklidit, aby mohly být zahájeny záchranné práce. To urychlilo výstavbu nového pavilonu interních oborů (PIO), zahájenou v březnu 1971 pokládáním inženýrských sítí. Pro rychlou zdravotnickou pomoc byl upraven dům na Husové třídě. Modernizací prošlo rentgenové oddělení, na hemodialýze byl rozšířen provoz a uvedena do chodu umělá ledvina (1979). Začalo se s cévní chirurgií a neurochirurgickými zákroky, na ortopedii se prováděly mj. úplné náhrady kyčelních kloubů. Radioterapeutické oddělení zajišťuje komplexní protinádorovou léčbu s použitím těžkých zářičů. Poprvé v Severočeském kraji zde byla dána do provozu kobaltová a césiová bomba. Před vánocemi 1983 přibylo pracoviště betetronu. Nejvýznamnější událostí bylo otevření pavilonu interních oborů s jedenácti patry a se 423 lůžky (1979). Po jeho dostavbě bylo možné nově využít uvolněné prostory. Do staré interny byl umístěn technický provoz, laboratoř a kuchyň. Pavilon chirurgie obsahuje po důkladné rekonstrukci také urologii, rentgen s 5 pracovišti a tomografem a déle pokoje s nadstandardním vybavením. Bývalý oční pavilon se upravuje pro onkologické oddělení. Neustále se rozšiřující areál nemocnice pohltil v osmdesátých letech několik vil na Husově třídě: bývalé jesle slouží centrálnímu dispečinku rychlé zdravotní pomoci, na protější straně ulice se mezi vily vklínila velmi potřebná novostavba patologie (1987), kterou tvoří tři vzájemně propojené objekty. V prvním se nachází laboratoře a v patře je umístěna lékařská knihovna a přednáškový sál pro 136 osob. Druhou část komplexu tvoří biopsie, která vznikla adaptací vily čp. 776-I, a na ni navazuje objekt pitevny. Naproti PIO vyrostla ústavní lékárna (1984) a trafostanice. Pro péči o chronicky nemocné pacienty byl v roce 1985 postaven moderní pavilon Léčebny dlouhodobě nemocných v Jablonecké ulici. V Kristiánově ulici se nachází autodílny technický a ekonomický provoz.
|
|
zapsána v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, oddíl B, vložka 1651
